Pro rozvoj fotografických dovedností musíme přestat fotografovat v automatickém režimu. Jak fotit lepší fotografie? Použijte jeden ze tří fotografických režimů:

  • Priorita času (S nebo Tv)
  • Priorita clony (A nebo Av)
  • Manuální (M)

Expoziční trojúhelník – jak správně exponovat fotografii?

Než přepneme fotoaparát do jednoho z výše uvedených režimů, musíme pochopit tzv. expoziční trojúhelník.

Správná expozice není nic jiného než nastavení správné množství světla, které vstupuje do fotoaparátu přes objektiv a dopadá na snímač fotoaparátu. Každá fotografie by měla být správně exponovaná. Co to znamená? Na fotografii by neměly být žádné přeexponované oblasti, tj. oblasti, na které dopadlo příliš mnoho světla a fotoaparát nezaznamenal žádnou informaci o barvě této oblasti – na fotografii bude taková oblast zcela bílá (bez ohledu na barvu této oblasti ve skutečnosti).

Jak se vyhnout výše uvedeným chybám?

Musíme se seznámit s problematikou, která se ve fotografii nazývá expoziční trojúhelník – jak už to v trojúhelnících bývá, tvoří ho tři parametry:

  • ISO – citlivost
  • Clona
  • Doba expozice

Každý z těchto parametrů je zodpovědný za zvýšení nebo snížení množství světla dopadajícího na snímač. Níže se zmíním o každém z nich a pak to dám dohromady.

ISO – citlivost

ISO není nic jiného než citlivost snímače. V dobách analogových fotoaparátů se do fotoaparátu vkládal film s určitou citlivostí, například 100, 200 nebo 400 (výjimečně i vyšší). Čím vyšší je ISO, tím citlivější je film na světlo a v dnešní době je citlivější snímač na světlo. Při citlivosti ISO 1600 fotoaparát potřebuje pro zachycení fotografie mnohem méně světla.

Příklad:
Pokud fotografujeme za jasného slunečného dne, budou nejvhodnější nízké hodnoty ISO, například 100. Pokud fotografujeme večer nebo v interiéru, budeme se přiklánět k hodnotám ISO 800 a vyšším. Při nastavení nižší citlivosti, kdy není k dispozici dostatek světla, nelze jednoduše pořídit správně exponovaný snímek.

Samozřejmě zde neexistuje žádné pravidlo a konkrétní hodnota ISO závisí na dalších dvou hodnotách – cloně a rychlosti závěrky – ale o tom až za chvíli.

Clona

Clona se udává v hodnotě f. Vyjadřuje stupeň uzavření speciálních lamel uvnitř objektivu. Pokud vytvářející pouze malý otvor propouštějící minimální množství světla pak hovoříme o vysokých clonových číslech, např. f22, f16, f11. Při těchto clonách dopadá na snímač fotoaparátu velmi málo světla.
Na druhou stranu můžeme lamely clony otevřít úplně. V tomto případě bude na snímač dopadalo tolik světla, kolik to dovelí optika objektivu. V tomto případě hovoříme o plně otevřené cloně – tzv. „plné cloně“. Plně otevřená clona je f1,2, f1,4, f1,8, f2, f2,8, f4. Čím menší je hodnota f, tím světelnější je objektiv. Bohužel čím světelnější objektiv, tím je dražší. Například profesionální objektiv 24-70 mm se zoomem a světelností f2,8 stojí asi 7 000 PLN (pokud neseženete použitý). Umožní vám však fotografovat na koncertě, svatbě, obecně kdekoli, kde jsou světelné podmínky velmi špatné – tedy tam, kde je málo světla. Cenově dostupnější jsou objektivy s clonovým číslem f4. Při této hodnotě clonového čísla nastavte vyšší hodnoty ISO.

Příklad:
Fotografujeme za jasného slunečného dne a je tolik světla, že musíme přimhouřit oči. . Zavřením clony, tj. nastavením na f8, 11 atd., omezíte množství světla dopadajícího na čip fotoaparátu.

Naopak, pokud je noc nebo se nacházíme v tmavé místnosti, pak budete s největší pravděpodobností nuceni nastavit nižší clonové číslo. Například f4, f2,8 nebo v případě objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností: f2, f1,8, f1,4 velmi zřídka f1,2 a extrémně zřídka f0,95. Otevření široké clony způsobí, že se objektiv maximálně otevře, čímž do něj pronikne více světla.

Čas expozice

Poslední hodnota v expozičním trojúhelníku. Po stisknutí spoušťě se závěrka na okamžik otevře a dopadající světlo exponuje snímač.

Čím déle je závěrka fotoaparátu otevřená, tím více světla dopadá na snímač. Doba expozice se měří v sekundách a zlomcích sekundy. Na displeji fotoaparátu to vypadá například takto: 15″ – 15 sekund otevřeno, 1″ – jedna sekunda expozice, 1/30 nebo 30 – jedna 30 sekund, 1/100 nebo 100 – jedna 100 sekund. Hodnota doby osvětlení samozřejmě kromě množství světla dopadajícího na matnici přináší i další důležitý efekt ve fotografii, o kterém budu hovořit dále.

Sestavení expozičního trojúhelníku

Abychom pochopili, jak vypadá proces správné expozice fotografií, musíme nyní dát dohromady tři výše uvedené parametry:

  • Hodnota ISO
  • hodnota clony
  • doba expozice

Abyste dosáhli správné expozice fotografie, musíte výše uvedené prvky vyvážit. Vestavěný měřič světla ve fotoaparátu nám řekne, zda máme při aktuálním nastavení příliš mnoho nebo příliš málo světla. Když se podíváme do hledáčku fotoaparátu nebo na displej, pokud hledáček nemáme, obvykle vidíme malý posuvník se stupnicí ve spodní části snímku. Na stupnici vidíme vlevo „+“, uprostřed „0“ a vpravo „-„. Musíme nastavit clonu, ISO a rychlost závěrky tak, aby byl indikátor nastaven na nulu nebo aby nebyl příliš vzdálen od nuly v obou směrech. Tím zajistíte správnou expozici fotografie.

Co bych měli změnit jako první – citlivost, čas expozice nebo clonové číslo?

Pro správnou odpověď na tuto otázku je třeba probrat ještě jeden aspekt – jaký vliv má nastavení nízké clony, dlouhého expozičního času nebo vysoké hodnoty ISO. Když to pochopíme, budeme schopni kontrolovat, co se děje na našich obrázcích. Proto pokud chceme pořizovat lepší snímky, musíme „vystoupit“ z automatických režimů. Pouze manuální nebo poloautomatické režimy nám dávají plnou kontrolu nad vytvořeným obrazem.

ISO

To je nejjednodušší – pokud je to možné, tj. pokud je v místě, kde fotografujeme, dostatek světla, měli bychom se zaměřit na nejnižší možnou hodnotu ISO. Proč? Čím vyšší je totiž citlivost ISO, tím výraznější je šum na snímku – a tím se výrazně snižuje kvalita snímků. Snažte se proto nastavit co nejnižší hodnotu ISO. Tím získáte kvalitnější obraz.

Clona

Hodnota clony určuje jeden z nejdůležitějších parametrů fotografie – hloubku ostrosti. Co to je? Když fotografujete osobu v krajině, můžete nastavit fotoaparát tak, aby byla osoba ostrá a zbytek pozadí byl krásně rozmazaný. To způsobí, že divák fotografie zaměří svou pozornost přesně na požadovaný objekt. O tom rozhodujete vy jako fotograf. V automatickém režimu rozhoduje fotoaparát.
Efekt rozostření pozadí se projeví při malé hloubce ostrosti. Toho dosáhnete nastavením NÍZKÉ hodnoty clony.

Příklad:
Fotografujete konkrétní osobu a chcete, aby se na ni zaměřily oči diváků, kteří si váš snímek prohlížejí. Zvolíte clonové číslo 2,8 – díky tomu je osoba zřetelná, ale vše, co je ve vzdálenosti za nebo před ní, je rozmazané. Pokud to s nízkou clonou přeženete, může se stát, že bude jasná jen část obličeje a zbytek bude rozmazaný.
Rozostření pozadí se také nazývá bokeh (vyslovuje se boke, japonsky rozmazání). Začátečníci se často snaží mít na každé fotografii rozmazané pozadí. Člověk by to neměl přehánět, ale přiznám se, že já z toho ještě nejsem úplně venku :). Nejhezčí bokeh vytvářejí objektivy s nízkou světelností f1,2, f1,4 (i když záleží také na konkrétním objektivu).

Je však třeba si uvědomit, že při cloně 1,4, kdy fotografovaná osoba stojí z profilu, je hloubka ostrosti tak malá, že například bude zřetelné pouze jedno oko a druhé oko, které se nachází dále od fotoaparátu, bude rozmazané. Někdy se jedná o zajímavý umělecký efekt, jindy je fotografie ostrá jen částečně. Je důležité to nepřehánět.

Příklad 2:
Pokud fotografujete krásnou krajinu, chcete mít co největší část záběru co nejostřejší. Pak byste měli nastavit větší hodnoty clony – např. f8, f11. Výsledkem je velká hloubka ostrosti, což znamená, že větší část fotografované oblasti bude zaostřena. Při těchto hodnotách clony navíc většina objektivů dosahuje nejlepšího optického výkonu. Opět to nepřehánějte s vysokými hodnotami clony. Při velmi úzké cloně se setkáme s jevem difrakce – nežádoucím optickým jevem, který snižuje kvalitu našich fotografií.

Čas expozice

Tento parametr nám umožňuje zobrazit pohyb na fotografii. Krátký expoziční čas – objekty na fotografii jsou zmrazené, jasné. Dlouhý expoziční čas – objekty jsou rozmazané, pohyb objektu je zdůrazněn.

Pokud fotografujeme „z ruky“ – tj. fotoaparát nemáme na stativu a chceme pořídit jasný, nerozmazaný snímek, měli bychom se držet následujícího pravidla: expoziční čas by neměl být delší než zlomek ohniskové vzdálenosti. O co jde? Pořiďte snímek s objektivem 50 mm – expoziční čas by měl být alespoň 1/50 s, aby fotografovaný objekt nebyl rozmazaný (nejlépe 1/60 s nebo více). Ohnisková vzdálenost 85 mm – rychlost závěrky nejméně 1/85 s. U moderních fotoaparátů/objektivů se v závislosti na použitém systému setkáváme se systémy redukce vibrací – tzv. IS (stabilizace obrazu), VR (redukce vibrací) nebo OSS (optický stabilizační systém). Tyto systémy někdy dokonce umožňují výrazně prodloužit expoziční čas, aniž by došlo k rozmazání – stabilizační mechanismy jednoduše ruší chvění rukou.

Pokud fotografujete ze stativu (mimochodem, je to nejužitečnější fotografická pomůcka hned po fotoaparátu), můžete na snímku zachytit pohyb pomocí delšího expozičního času. Například 1/30, 1/20 sekundy nebo delší. Nočních snímků s dlouhými řadami světel automobilů dosáhnete pomocí dlouhých expozičních časů.

Pokud chcete zmrazit pohyb, měli byste nastavit krátký expoziční čas – alespoň zlomek ohniskové vzdálenosti – například 1/50 sekundy pro 50mm objektiv. U rychle se pohybujících objektů však ani 1/100 s nemusí stačit ke zmrazení pohybu. Proto se například při fotografování sportu často používají časy kratší než 1/2000 s, aby se pohyb efektivně zastavil a vznikla zajímavá, ostrá a jasná fotografie.

Několik příkladů – jak pořizovat lepší snímky pomocí manuálních režimů
Doufám, že jsi stále se mnou. Na čtyřech příkladech budu v praxi ilustrovat, v čem spočívá expoziční trojúhelník.

Příklad 1:
Jdeme na procházku – je krásné počasí, je jasno, svítí slunce. Budeme fotografovat osobu. Chceme, aby osoba byla jasná a zaměřila se na oči diváků.

Pravděpodobně použijeme následující nastavení:

  • ISO 100 – nechceme zvyšovat ISO, máme dostatek světla, chceme co nejkvalitnější fotografii.
  • clona – f2,8 (pokud to náš objektiv umožňuje) nebo f4 – chceme, aby fotografovaná osoba byla zřetelná a pozadí rozmazané – aby neodvádělo pozornost diváka od předmětu fotografie.
  • čas – velmi krátký – možná 1/500, 1/1000 nebo 1/2000 s – jaký přesně – takový, aby byla expozice fotografie správná. Máme hodně světla, takže nechceme, aby byla fotografie přeexponovaná, a zároveň nechceme ukázat pohyb fotografované osoby – naopak. Proto použijeme krátkou dobu expozice.

Příklad 2:
Jsme na večírku u kamaráda, je noc, venku je tma, v bytě svítí stropní osvětlení, lampy atd., není tam velká tma, ale není tam moc světla. Budeme fotografovat situaci, kdy skupina lidí sedí u stolu.

Nastavení:

  • clona – zde se musíme zamyslet, obecně platí, že čím menší clona, tím více světla dopadne na snímač a nemusíme zvyšovat ISO, ale pokud nastavíme clonu 2,8 a u stolu sedí lidé – může se stát, že na snímku budou zřetelní jen někteří. Možná budete muset nastavit clonu 4, 5,6 nebo vyšší, aby bylo na snímku co nejvíce lidí.
  • čas – pokud nechceme odrážet pohyb co nejdéle, je to nejspíše zlomek ohniskové vzdálenosti. Pokud fotografujeme s objektivem 50 mm, 1/5o s nebo déle, pokud máme stabilizaci obrazu – například 1/20 s. Proč nejdelší možná doba? Fotografujeme v podmínkách, kdy nemáme příliš mnoho světla – proto se chceme vyhnout nastavení vysoké hodnoty ISO, abychom nezhoršili kvalitu fotografie.
  • ISO je od 800 výše. Čím větší clonu nastavíte – protože chcete dosáhnout velké hloubky ostrosti – tím vyšší je hodnota ISO. Jaká je maximální hodnota ISO, při které bude kvalita fotografie přijatelná, závisí na velikosti snímače ve fotoaparátu – o tom napíšu samostatný článek.

Příklad 3:
Bereme stativ a jdeme pořídit noční snímek města s krásně rozmazanými světly aut.

Nastavení:

  • stativ – nejprve umístíme fotoaparát na stativ.
  • čas – pro získání pěkně rozmazaných světel auta dlouhý expoziční čas – několik sekund (záleží na efektu, kterého chceme dosáhnout). Navíc je noc, svítí jen lucerny, auta – světla je obecně málo. Je to především dlouhý expoziční čas, který nám umožní získat správnou expozici snímku.
  • Clona – f8 – chceme dosáhnout velké hloubky ostrosti bez efektu rozmazání pozadí. Chceme, aby na fotografii byla zřetelná co největší plocha.
  • ISO – co nejnižší. Pokud expozimetr fotoaparátu ukazuje hodnotu ISO 100 při nastaveném čase expozice, je to skvělé. Pokud jste v mínusu, můžete trochu zvýšit ISO nebo prodloužit expoziční čas.

U snímků pořízených ze stativu bychom měli navíc:

  • vypnout stabilizaci objektivu (nebo těla – v závislosti na našem vybavení).
  • pokud fotografujeme digitální zrcadlovkou, měli bychom zapnout režim předsklopení zrcadla.
  • místo stisknutí tlačítka spouště bychom měli použít dálkový ovladač nebo kabel spouště pro dálkovou aktivaci závěrky nebo nastavit časovač např. na 2 sekundy.

Výše uvedené činnosti by měly být prováděny při fotografování ze stativu, aby se minimalizovaly vibrace a eliminoval efekt pohybu fotografie.

Příklad 4:
Chceme vyfotografovat vodopád ráno, je hodně světla a chceme dosáhnout efektu tekoucí vody – rozmazání s použitím delšího expozičního času.

Nastavení:

  • stativ – fotoaparát na stativu
  • expoziční čas – 1/20 s nebo delší
  • clona – f8 nebo větší, ale ne příliš velká
  • ISO: 100 nebo nižší, pokud to fotoaparát umožňuje

Ukázalo se však, že při výše uvedených nastaveních je indikátor světelného metru stále v plusu. Můžeme se pokusit clonu zavřít, ale příliš velká hodnota f způsobí difrakci – negativní efekt, který zhoršuje kvalitu fotografie. Máme příliš mnoho světla, nechceme zkrátit čas, protože chceme dosáhnout efektu tekoucí vody. Potřebujeme nějaký jiný způsob, jak snížit množství světla dopadajícího na snímač. Jak toho můžeme dosáhnout?Pomocí takzvaného ND filtru (Neutral Density filter – šedý filtr) – jedná se o kus skla zarámovaný v rámečku, který se našroubuje na objektiv, aby se omezilo množství světla dopadajícího na matnici fotoaparátu. Někdy je to jediný způsob, jak dosáhnout správné expozice snímku při zachování našich předpokladů o tom, jak by měl vypadat.

Doufám, že vám výše uvedené příklady pomohly pochopit, co je správná expozice a jak jí dosáhnout.

Jak přepnout fotoaparát do manuálního režimu

  • Podívejte se na horní stranu fotoaparátu – na levé straně je obvykle volič s různými symboly a písmeny M, A, S nebo M, Av, Tv. Právě tato tři písmena určují manuální nebo poloautomatické režimy fotoaparátu.
  • M – plně manuální režim – volíte ISO, čas, clonu – hodnotu expozice kontrolujete v horní části displeje fotoaparátu, na obrazovce nebo v dolní části hledáčku.
  • A nebo Av – poloautomatický režim – vy určujete hodnotu clony a ISO (pokud nezapnete automatické ISO), čas nastavuje fotoaparát. Pravděpodobně nejpraktičtější režim, pokud nefotíte ve studiu (pak M) nebo nechcete nastavit konkrétní čas (pak S nebo Tv).
  • S nebo Tv – poloautomatický režim – vy určujete expoziční čas a ISO, fotoaparát za vás nastaví clonu.

Závěr:

Doporučuji vám, abyste přestali používat automatický režim. Nebojte se experimentovat, nastavte fotoaparát na režim M a hrajte si s různými hodnotami. Sledujte, jak se vzájemně ovlivňují – zkraťte expoziční čas – otevřete více clonu nebo zvyšte citlivost ISO. Delší expozice – zavření clony – vyšší clonové číslo nebo nižší ISO.

Pokud se vám tento příspěvek líbil, řekněte o něm svým přátelům a sdílejte ho na Facebooku. Možná tak budou mít i možnost lépe poznat svůj fotoaparát :). Pokud byly některé části tohoto příspěvku nesrozumitelné – dejte mi vědět v komentářích, vymyslím, jak je opravit. Doporučuji vám také přečíst si příspěvek o tom, jak rámovat.